Náš stát potřebuje vzdělané lidi – Podporuji „vícerychlostní“ školství

        Tento článek mne napadl, když mi dnes děti vyprávěly, co dělaly dnes ve škole. Také mi to připomnělo více jak 3 roky starou příhodu, o kterou se s Vámi také chci podělit.

        Psal se rok 2010 a náš Pája šel k zápisu do jedné z hradeckých škol. Spolu s ním šli i jeho spolužáci. Jeho kamarádka šla k zápisu před ním. Byla moc šikovná a učitelka pronesla „A ještě řekni, že už umíš číst a můžeš jít rovnou do druhé třídy“. Nějak jsme nepochopili, proč vyšla ze třídy tak zklamaná. Skoro se slzičkami. Až později nám to došlo. Když vyšel Pája od zápisu, ihned se ho kamarádka ptala. „Tak do jaké třídy jdeš? “. Tehdy nás trklo. Tak to byl ten problém. Pája číst uměl a docela obstojně. Byla moc ráda, že i přesto jde to stejné třídy jako on.

        Druhý příběh se týká opět našeho Páji a ten je z dneška. Dnes měl první hodinu informatiky. Těšil se, že se něco naučí. A naučil. Prý už se učili se přihlašovat k počítači. Vzhledem k tomu, že už před několika měsíci si naprogramoval svoji první počítačovou hru, to pro něj byla určitě přínosná hodina.

        A takových dětí je více. Moje děti nepatří mezi geniální, mají prostě možnosti a já s manželkou se jim věnujeme, aby obstály v životě. A proto mne to přivádí na myšlenku, zda skutečně naše školství chce všechny děti přibrzdit, aby počkaly na ty pomalejší, méně zkušené, nebo aspoň v některých oborech pomoci dětem skutečně se rozvíjet jejich tempem. Vždyť to nechce moc. Při dělení třídy na počítače to neudělat podle abecedy, ale schopností, například.